Skutečné řidičské schopnosti se projevují až tehdy, kdy je nutné se vypořádat s mimořádnou situací, například namrzlou vozovkou. A to platí jak pro člověka, tak i pro systémy autonomního řízení. Jízda v podmínkách slunné Kalifornie klade na řidiče i autonomní vozidla podstatně menší nároky než jízda na namrzlých a zasněžených cestách Aljašky. Mezi lidmi asi nejlépe zvládají vozidla v náročných podmínkách a situacích ovládat profesionální závodní řidiči. Stejně jako se z jejich zkušeností mohou učit řidiči, mohou si od nich mnohé vzít rovněž autonomní vozidla. Většina dnešního výzkumu a vývoje v oblasti systémů autonomního řízení se však soustřeďuje na schopnost vozidel zvládat běžný provoz a všední podmínky. Tedy držet se v pruhu, mít dostatečný odstup, dodržovat dopravní předpisy. Ačkoli i tyto situace mohou být pro autonomní vozidla náročné, dosáhnout úrovně schopností systémů autonomního řízení srovnatelných se závodními řidiči si vyžaduje výzkum, který autonomní vozidla vystaví podmínkám až na samých mezích fyzikálních zákonů. Přesně tímto směrem se ubírá společnost Toyota Research Institute, která ve spolupráci s odborníky Stanfordovy univerzity testuje autonomní závodní vůz Toyota Supra. Systém, který by se samostatně dokázal vypořádat s kritickými situacemi na silnici, by si našel cestu nejen do autonomních vozidel, ale mohl by se stát i součástí pokročilých asistenčních systémů řidiče, jakým je například Guardian automobilky Toyota.

Závodní vůz Toyota Supra vybavený autonomním řízením (foto: Toyota)

Stanfordova univerzita prostřednictvím Dynamic Design Lab se věnuje výzkumu autonomních vozidel a jejich zvládání mezních situací již od roku 2008. Prvním počinem laboratoře byl v tomto směru autonomní vůz Audi TTS pojmenovaný Shelley. Ten v roce 2010 úspěšně pokořil proslulý závod do vrchu Pikes Peak ve státu Colorado. Autonomní vůz zdolal dvacetikilometrovou trasu s převýšením 1400 metrů za 27 minut. Běžný vůz stejné kategorie s člověkem za volantem absolvuje tutéž trať za přibližně 17 minut. Zrychlení autonomní jízdy se tedy stalo dalším cílem. O dva roky později se toto autonomní Audi TTS prohánělo po závodní dráze Thunderhill Raceway v Kalifornii rychlostí 193 km/h. V témže roce započaly práce na dalším rozsáhlém projektu, v tomto případě padlo rozhodnutí využít jako platformu futuristicky vyhlížející vůz DeLorean DMC-12. Ten má skoro až kultovní status, neboť se objevil v oblíbené filmové trilogii Návrat do budoucnosti. V reálném světě se však DeLorean netěšil velké oblibě, neboť kromě zevnějšku se jednalo o velice průměrný automobil. Pro potřeby výzkumu Stanfordovy univerzity prošel DeLorean výraznou přestavbou, původní spalovací motor byl nahrazený elektropohonem, což usnadnilo propojení řízení vozu s počítačem, a taktéž byl modifikovaný podvozek, aby lépe snášel očekávané namáhání. Nechybí ani GNSS přijímače, které dovolují řídicímu počítači určovat svoji polohu s přesností v jednotkách centimetru. Takto upravený DeLorean získal jméno MARTY a posloužil především ke studiu chování a ovládání autonomního vozidla při jízdě ve smyku.

Krátké video autonomního závodního vozu Toyota Supra: