Propojená autonomní vozidla (CAVForth) je projekt, který je realizován ve východní části Skotska kde se zabývá autonomní autobusovou dopravou. Hlavním vedoucím projektu je společnost Fusion Processing Ltd, která je součástí dalších projektů spojených s autonomní mobilitou v rámci UK. Mezi další partnery projektu pak patří například Transport Scotland, Edinburgh Napier University nebo Bristol Robotics Laboratory. Finanční prostředky pak projekt získává od Centra pro propojená autonomní vozidla vlády Spojeného království. Nově tento projekt od 15.5. 2023 spouští autonomní autobusovou linku, která bude čítat 5 autobusů Enviro 200AV. Tyto autobusy jsou upraveny ze standartních modelů Enviro200, kterých po UK jezdí více než 8000. Tento model autobusu byl vyhodnocen jako vhodný pro zakomponování řídící platformy, jenž disponuje autonomním řízením. Autobusy budou jezdit každých 30 minut a budou odjíždět z Ferrytoll Park do přestupního uzlu Edinburgh Park. Na trase, která je dlouhá téměř 22,5 km a je tvořená silnicí A či částí dálnice budou muset autonomní autobusy vyřešit několik složitých dopravních manévrů včetně kruhových objezdů, semaforů a změn v jízdních pruzích na dálnici. Vozidla tedy pojedou ve smíšeném provozu s maximální možnou rychlostí 50 km/h. Kapacita na dané trase je odhadována na 10 000 přepravených cestujících za týden.

Autobusy k autonomnímu řízení budou používat systém Fusion Processing CAVStar, který s pomocí umělé inteligence autobus řídí dle kamer a lidarů. Systém je navíc schopný přijímat data od okolních semaforů a tím tak upravit rychlost, aby jeho jízda byla co možná nejplynulejší. Tento princip, který je částečně inspirovaný metodou V2X, nejenže šetří čas, ale zároveň přispívá k menšímu opotřebení brzd a pneumatik což vede i k menší produkci počtu emisí. V současné chvílí autonomní minibusy jezdí na veřejných komunikacích s autonomií úrovně 4. Ta stále vyžaduje přítomnost bezpečnostního řidiče. Díky této potřebě tak společnost přibrala 20 nových řidičů proškolených pro tuto funkci. V autobuse bude dále jezdit další osoba, jenž bude zastávat funkci kapitána autobusu, který bude na jeho palubě vítat nové cestující, prodávat jízdenky a bude schopný ve zkratce autonomní technologii představit. V tomto ohledu se tak prozatím počet pracovníků v autonomních autobusem nesníží. Zaplnění mezery nedostatku řidičů MHD či nákladních vozidel je jednou z hlavních myšlenek autonomní mobility. Prozatím je však celý projekt ve zkušebním provozu, který potrvá do roku 2025. Poté, pokud bude projekt úspěšný, již nebude nutné mít na palubě jakoukoliv řídící osobu, včetně bezpečnostního řidiče. V roce 2024 by se pak projekt měl rozšířit ještě o několik kilometrů dále a linka by měla dojíždět až do Dunfermline.

Tento projekt by se dal nazvat jako první svého druhu, který bude jezdit v autonomním řízení 4. úrovně s autobusy klasických rozměrů. Doposud se jednalo pouze o minibusy nebo vozidla s nižší úrovní autonomie. S takovými vozy se jezdí například v japonském městě Eiheidži. V Evropě je však projekt takového rozsahu unikátní. Dalo by se tak zmínit, že odstartováním tohoto projektu Evropa částečně srovnává krok s USA nebo některými asijskými státy. Zejména tedy Velká Británie jde v posledních několika měsících autonomní mobilitě naproti mílovými kroky a to i v rámci osobních vozidel. To by mohlo i ostatní evropské státy vyburcovat k větší aktivitě v oblasti autonomního řízení a tím tak docílit plošného zavádění autonomních vozů v městské hromadné dopravě.