Obrovským trendem posledních let je koncept takzvaného Smart City neboli města, které ke svému fungování využívá nejmodernější technologie a data. Infrastruktura města je tak propojena do sítě zvané internet věcí, kde mezi sebou jednotlivé části komunikují, vyměňují si data a navzájem optimalizují běh celého ekosystému města. Odpadkové koše se tak například samy hlásí o vyvezení, lampy veřejného osvětlení svítí jen tehdy, když je v blízkosti nějaký člověk, a zastávky veřejné dopravy informují řidiče autobusu, kolik cestujících na něj právě čeká. A to není zdaleka všechno. Digitalizovat a přeměnit v data lze totiž prakticky vše. Hlavní motivací za myšlenkou Smart City je snaha o zefektivnění fungování města a zpříjemnění života v něm jeho obyvatelům. Ovšem tímto zahleděním do technologií se občas může stát, že se zapomene na věci, jež na první pohled působí obyčejně, ale na kvalitu života lidí mají významný vliv. Nejsou ale digitální, a tak postrádají určitou atraktivitu. Že ale chytré město nemusí být vždy založeno na nejnovějších technologiích a nemusí být na každém kroku prošpikované senzory, ukazuje kanadské Toronto.

Počítačová vizualizace veřejného prostranství nové čtvrti v Torontu (foto: Waterfront Toronto)

Ve spolupráci s firmou Sidewalk Labs, jež je součástí společnosti Google, vznikal v Torontu ambiciózní projekt výstavby nové městské čtvrti Quayside, jež by v sobě ztělesňovala ideu Smart City do nejmenších detailů. Ovšem po několika letech plánování a nemalých investicích byl projekt zrušen. Jako hlavní důvod se uváděla koronavirová pandemie, ve skutečnosti bylo faktorů, jež myšlenku Smart City v Torontu zabily, výrazně více. Vzhledem k akcentu na optimalizaci města a jeho podřízení moderním technologiím se vytratila organičnost, která činí z klasických měst tolik vyhledávané místo pro trávení času, všudypřítomné senzory pak v kanadské populaci vyvolávaly znepokojení, že by mohly být zneužity ke sledování chování lidí, v neposlední řadě se pak ukázalo, že převést dokonale fungující myšlenku chytrého města z papíru do reality je dnes extrémně náročné a drahé. V současnosti je tak realizován jiný architektonický a developerský projekt, který svoji pozornost upírá k méně futuristickým řešením jako je hojné využívání zeleně nejen na veřejném prostranství, což významně přispívá k subjektivní kvalitě prožitku obyvatel města bez nutnosti mít počítač v každé lavičce. Ačkoli má Toronto poměrně specifický vztah k autonomní mobilitě, určitý odklon od Smart City k méně technologicky pokročilým podobám města není ojedinělý.