Britský moderátor populárního motoristického YouTube kanálu carwow, Matthew Watson, na konci loňského roku věnoval desetiminutové video tématu autonomních vozidel. V něm předkládá argumenty, proč si myslí, že autonomní vozidla jsou jen lží. Přinejmenším tedy v dohledné době. Vzhledem k oblíbenosti pořadu jen za první týden video zhlédlo více než tři sta tisíc diváků. Protože jsme loni v květnu provedli podrobnou analýzu podobného videa, které zpracoval Petr Mára, nemohli jsme ponechat stranou naší pozornosti ani toto video. Rozhodně bylo zajímavé sledovat, že se oba popularizátoři v zásadních věcech shodují.
Super Cruise automobilky General Motors nabízí „hands-off" režim, ale stále se jedná „jen" o asistenční systém (foto: General Motors)
Svůj argument začíná Watson tvrzením, že dnes neexistuje žádné produkčně vyráběné autonomní vozidlo, které by si mohl člověk koupit. Jedná se totiž buď pouze o prototypy provozované samotnými vývojáři jakožto technologické demonstrátory, které jsou navíc značně limitované, takže zvládnou fungovat jen na velice omezeném prostředí, navíc s bezpečnostním řidičem za volantem, anebo se jedná o vozidla vybavená asistenčními systémy řidiče, o nichž výrobce lživě tvrdí, že jsou autonomní. Ve druhém případě jmenuje konkrétně automobilku Tesla, která prostřednictvím klamavého marketingu Elona Muska hovoří o funkcích Autopilot či systému Full Self-Driving (FSD) jakožto o autonomním řízení, i když tomu tak ve skutečnosti není. Jako hlavní důvod klamavé rétoriky spatřuje Watson chtivost zisku. Pokud se ale asistenční systémy jako je třeba adaptivní tempomat používají správně, reálně dokážou řidiči zpříjemnit a usnadnit cestu. Ten však ale i při jejich používání musí zůstat ve střehu a věnovat pozornost řízení a okolí, protože ani asistenční systémy nejsou dokonalé a kdykoli může dojít k nesprávnému chování jako je například fantomové brzdění, kdy vozidlo náhle brzdí před neexistující překážkou. Ani pokročilejší systémy jako je Drive Pilot, který nabízí německý Mercedes-Benz, nedělají z vozidla autonomní automobil, protože provozní obálka jejich fungování je velice striktně omezená.
Na konci vyjmenovává důvody, které dle jeho názoru stojí v cestě skutečně autonomním vozidlům. Tím prvním je povaha technologie, totiž fakt, že počítače jsou dobré v rutinních úkolech, zdaleka ale už ne tak dobré v situacích, jež jsou výjimečné a vyžadují rychlou adaptaci, jako to dokáže člověk. Z hlediska senzorů také za člověkem pokulhávají, protože například kamery mají horší vlastnosti než lidské oko. Dalším problémem může být i prostředí, neboť autonomní vozidla nemusí fungovat bez adekvátní externí podpory jako je například vodorovné dopravní značení. Jako problematický vidí i smíšený provoz, tedy koexistenci autonomních a manuálně řízených vozidel. Svoji roli může hrát také psychologie, neboť lidé jsou ochotnější odpouštět chyby druhým lidem, nikoli však strojům, jejichž pochybení či porucha může v člověku vyvolat vztek, takže nároky kladené na schopnosti autonomních vozidel mohou být nedosažitelné. Nicméně jako dost možná největší překážku spatřuje legislativu. A to hned z několika důvodů. Jakákoli změna legislativy totiž trvá velice dlouhou dobu, zároveň vyžaduje práci obrovského množství právníků, takže to není ani levná záležitost, a v neposlední řadě je zde celá řada těžko rozhodnutelných situací, jako je například otázka připsání odpovědnosti v případě nehody autonomního vozidla. Ze všech těchto důvodů Watson usuzuje, že pokud v současnosti někdo tvrdí, že nabízí autonomní vozidla, tak lže.