Vývoj autonomních vozidel je zaměřen na jejich správnou funkčnost, s čímž souvisí zejména bezpečnost na silničních komunikacích. Většina vývojářů a provozovatelů autonomních vozidel se snaží najezdit co nejvíce kilometrů bez řidiče a tím tak široké veřejnosti dokázat, že jejich vozidla bez řidiče jsou stejně tak dobrá nebo ještě lepší jako ta vozidla s lidskými řidiči. Za hlavní myšlenkou celého autonomního řízení by se tak dala určit například větší plynulost autonomní dopravy, spojená s větší bezpečnostní jak pro řidiče tak i pro ostatní účastníky silničního provozu. Celý tento koncept však může na 100 % fungovat jen tehdy, pokud budou všechna vozidla jezdit v autonomním režimu. Lidská chybovost je totiž něco, s čím autonomním mobilita doposud příliš nepočítá stejně tak jako s lidskou agresivitou na silnicích. Právě na toto téma byl veden výzkum v University of Warwick ve Velké Británii, kde se zabývali charakteristikami agresivního řízení, které nejvíce ovlivňuje ostatní účastníky silničního provozu a s tím i provoz autonomních vozidel. Celá studia pak vypovídá o tom, jak se mění jízdní vlastnosti, pokud je člověk v agresivním stavu mysli. Za agresivní jízdu je považována nevyzpytatelnost, rychlá jízda či větší počet chyb nežli u řidičů v normálním stavu mysli. Toto všechno je bráno jako projev ohrožení ostatních účastníků provozu, jelikož dle britských statistik, právě díky těmto projevům dojde na britských silnicích ke čtyřem úmrtím z pěti každý den. Zároveň jsou tato fakta brána jako výzkumná výzva pro vývojáře autonomních vozidel. Hlavní oporou pro dané zkoumání, může být právě zmiňovaná studie, která byla publikovaná v časopise Accident Analysis and Prevention. Mezi hlavními body zjištění bylo, že: 

• Agresivní řidiči mají průměrnou rychlost přibližně o 5 km/h vyšší, než řidiči s klidnou myslí. 

• Agresivní řidiči dělají během jízdy více chyb 

• Agresivní řidiči nepoužívají světelné signály před změnou jízdního pruhu. 

Za agresivního řidiče byl v daném výzkumu považován řidič, který záměrně ohrožoval ostatní účastníky silničního provozu psychickým, fyzický nebo obojím projevem. Principem výzkumu bylo porovnání simulované jízdy řidičů, jenž jedna skupina měla za úkol převést svoji mysl do agresivního stavu a poté v tomto pohledu ujet definovaný úsek a druhá skupina měla za úkol projet tentýž úsek v běžném stavu mysli. Svojí podstatou je tento výzkum první svého druhu, a to zejména díky kvantitativní a systematické charakteristice agresivního chování při řízení. Při specifikování daného stavu mohou tyto výstupy pomoct při nastavení autonomních vozidel, kdy poté může samotné vozidlo takový stav u okolních řidičů rozpoznat a patřičně na něj reagovat. Během posledních několika let se bezpečnost na silnicích razantně zvýšila a tím klesl i počet obětí nejen na britských silnicích. Nicméně to, co na silnicích nejvíce zabíjí, je lidská chyba, ke které vede právě například agresivní styl jízdy. Tato studie povede nejen k rozeznání agresivního chování v rámci plně autonomních vozidel, ale i pro asistenty řízení i u neplně autonomního řízení. To znamená, že systém u svého řidiče rozezná prvky agresivity a bude na ně reagovat například snížením hladiny hluku v kabině, spuštění relaxační hudby či snížením rychlosti vozidla. Otázkou ovšem zůstává, jak budou dané návrhy přijímány širší veřejností a dále také jak budou daná opatření představena z hlediska legislativy.  

Vývoj usmrcených osob na pozemních komunikacích v ČR (foto: CDV)