Výzkumníci z Transport Research Foundation (TRL) a Výzkumného institutu pro zdravotně postižené spotřebitele (RiDC) se ve své nejnovější zprávě s názvem: „The impact of automated transport on disabled people: summary report“ zaměřují na potřeby osob se zdravotním postižením a překážky v souvislosti s inovativní mobilitou a upozorňují na riziko, že by se dostupnost služeb mohla dostat na vedlejší kolej.

Cílem tohoto projektu bylo podpořit vývoj inkluzivních automatizovaných dopravních technologií a služeb prostřednictvím poznání potřeb, vnímání a problémů, kterým čelí osoby se zdravotním postižením. Přestože jedním z cílů zavádění autonomních vozidel je omezit různé případy vyloučení z dopravy, je zásadní nezapomínat při navrhování řešení na rozmanité požadavky osob se zdravotním postižením.

Projekt se skládal z několika úkolů: přezkoumání důkazů, zapojení zúčastněných stran, skupinové diskuse, průzkum a testy použitelnosti a přístupnosti. Získané informace umožnily formulovat klíčová zjištění. Zaprvé je třeba zdůraznit, že osoby se zdravotním postižením vidí potenciál v používání autonomních vozidel (soukromých i sdílených), ale za podmínky, že systémy budou dostatečně pokročilé, aby byla zajištěna bezpečnost. Účastníci studie poznamenali, že soukromá autonomní vozidla by mohla přinést výhody v podobě větší nezávislosti bez nutnosti asistence druhých, zatímco u sdílené dopravy by byla důležitá lepší asistence personálu (přičemž systém by měl stále na starosti řízení vozidla).

V rámci tohoto projektu byly rovněž zjištěny četné překážky. Za prvé, mnoho překážek, které se vyskytují v neautomatizované dopravě, se objeví i v dopravě automatizované (např. nákup jízdenek, nástup/výstup do vozidel, používání míst pro invalidy). Je také nezbytné rozpoznat odlišnosti a odlišné potřeby osob se zdravotním postižením a zohlednit je ve všech konstrukčních řešeních. Je také třeba zdůraznit, že pro zpřístupnění dopravy osobám se zdravotním postižením by měla být „přístupná“ každá fáze cesty - např. nejen nástup do vozidla, ale také infrastruktura výchozího místa a místa pro přestup. Kromě toho účastníci průzkumu zdůraznili své obavy z absence řidiče ve smyslu, že jim nikdo fyzicky nepomůže nebo jim neposkytne informace a podporu při prosazování pravidel. Tvůrci projektu rovněž upozornili, že automatizace sama o sobě není řešením současných bariér v přístupnosti, ale může dokonce vytvářet nové.

Během průzkumu mezi zúčastněnými stranami zazněl zajímavý postřeh, že univerzální řešení by nebylo technicky ani komerčně proveditelné vzhledem k různým potřebám cestujících se zdravotním postižením. Kromě toho bylo zdůrazněno, že stávající pokyny pro zpřístupnění automatizované dopravy jsou omezené, neposkytují dostatečné vodítko a osvědčené postupy jsou v současné době nejednotné.

Mezi hlavní závěry tohoto projektu patří, že skupiny uživatelů se zdravotním postižením by měly být aktivně zapojeny do vývoje a návrhu všech aspektů vozidla a služby. Neméně důležité jsou průběžné monitorovací a hodnotící činnosti, které shromažďují zkušenosti zákazníků. Přístup k návrhu zase spočívá v zajištění dostupnosti služby od okamžiku plánování cesty až do jejího cíle.

Hlavním doporučením formulovaným v tomto projektu je potřeba vytvoření jasného a komplexního regulačního a politického rámce, který by poskytl směr trhu, pokyny a pobídky pro dostupnou automatizaci.

Celá zpráva je k dispozici zde.

Odkaz na video (video).