O provozu autonomních robotaxi informujeme poměrně pravidelně. Provoz těchto samořízených robotaxi je zejména v USA a Asii již poměrně rozšířenou záležitostí. Ač se v poslední době v mediálním prostoru objevují zejména informace, týkající se problémů spojených s provozem autonomních robotaxi, stále je to trend, který je celosvětově na vzestupu. Nově se také hojně začalo jednat o nasazení autonomních aerotaxi, jejichž provoz by měl být zahájen v Praze, konkrétně mezi Hlavním vlakovým nádraží Praha a letištěm Václava Havla. Tým odborníků, který vedou zástupci z Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu, pracují na prototypu vzdušného autonomní leteckého prostředku, který by sloužil k přepravě až 4 pasažérů či nákladu do 400 kg. V tuto chvíli byl představen prvotní model celého letounu a také celý návrh vzletových a přistávacích ploch v blízkosti Hlavního vlakového nádraží.

Modelový návrh exteriéru a interiéru autonomního aerotaxi MiYa. (foto: Roman Čampula, CDV) 

Dle mnoha výzkumníků, je městská doprava ve světě neudržitelná, a proto je mnohdy směřována do vzdušeného prostoru, kde by mohla být jednoduše řízena umělou inteligencí. Proto Výzkumný a zkušební letecký ústav začal vyvíjet bezpilotní dopravní prostředek s názvem MiYa, který by fungoval formou taxi. Tím by bylo uleveno přetíženým pozemním komunikacím a také by se doba vzdálenějšího transportu v oblasti intravilánu zkrátila na minimum. Dle předběžných výpočtů by tento letoun mohl trasu mezi Hlavním nádražím Praha a letištěm Václava Havla absolvovat do 4 minut. V rámci meziměstských letů mezi například Prahou a Karlovými Vary by měla cesta trvat 26 minut nebo mezi Prahou a Špindlerovým Mlýnem by se cesta měla absolvovat do 23 minut. Maximální cestovní rychlost by pak měla být do 300 km/h. Letecký koridor by měl být ve výšce mezi 300 m – 3000 m nad zemí. Primárně by se měly letecké trasy pohybovat nad silnicemi či železnicemi, aby se zabránilo rušení nad obytnými oblastmi. Celý letoun bude plně elektrický, případně by měl být napájen ze svého samostatného elektrického generátoru. Celkový návrh je kombinací dronu, vrtulníku a letounu jehož rozpětí křídel je 15 m. Pro praktické užití je tak nutné, aby byl letoun schopný kolmého vzletu, následně aby se pohyboval jako běžné letadlo a poté byl schopný opět kolmo přistát.

Modelový návrh palubní desky autonomního aerotaxi MiYa. (foto: Roman Čampula, CDV) 

Prototypový vzlet by v tomto prostoru mohl poprvé realizován na konci tohoto desetiletí. Další verze pro veřejnost by následně měla být realizována v dalším desetiletí. Jedním z hlavních bodů projektu, je také zajištění cenové dostupnosti. Je tedy dávám důraz na to, aby tento provoz byl cenově dostupný pro všechny, nikoliv pouze pro několik takzvaných VIP lidí. Tento typ mobility je také nutné řešit nikoliv jako klasickou dopravu, ale jako dopravu městské vzdušné mobility, a to zejména z legislativního pohledu. Pro tyto potřeby vznikl projekt Vertimove na kterém spolupracují Centrum pro město budoucnosti, CIIRC ČVUT a Centrum dopravního výzkumu. Výsledkem této spolupráce by měla být metodika, která upřesní, co všechno bude nutné upravit či změnit, aby byl v ČR provoz tohoto typu mobility možný. Jiné skupiny zabývající se Urban Air Mobility budou chtít podobnou službu prezentovat v rámci Olympijských her v Paříži v roce 2024. Zde jsou vytipované čtyři lokality, mezi kterými bude možné návštěvníky her přepravovat tímto aerotaxi.