Shuttle Polaris GM projektu Smart Columbus (foto: May Mobility)

Autonomní vozidla (autonomous vehicle, příp. self-driving, driverless nebo robotic) jsou široce diskutována a zkoumána z hlediska bezpečnosti v různých směrech. Obecně panuje shoda, že cílem zavedení autonomních vozidel do provozu je zvýšení celkové bezpečnosti dopravy. V současné době je zdůrazňována řada přínosů. Nejčastěji je vyzdvihováno očekávání, že autonomní vozidla budou kompenzovat chyby lidského faktoru, jejichž podíl na vzniku dopravních nehod je v současné době vyčíslen na 90 %. Cesta k dosažení takového snížení dopravní nehodovosti je však ještě dlouhá a v průběhu postupného zavádění technologií do provozu je odborníky očekáván vznik řady nových rizik. K tomu výzkumníci zdůrazňují výskyt psychologického jevu, známého jako „kompenzace rizik“. Tedy tendenci lidí podstupovat vyšší míru rizika (např. vyhledávání rychlejších, ale rizikovějších cest napříč silnicemi) při pocitu vyšší míry bezpečnosti.

Nejasné a plné očekávání jsou především dva fenomény, označené jako „smíšená doprava“ a „zpětné převzetí řízení“. Oba se týkají období zavádění autonomních vozidel, tedy období, než budou všechna vozidla na silnicích plně autonomní. Typ smíšené dopravy bude pravděpodobně v nadcházejících několika desetiletích dominovat. Jedná se o dopravní prostředí, kde se budou pohybovat autonomní vozidla, které nebudou ještě na vrcholu svého vývoje (tedy autonomní vozidla, která v krizových situacích budou vyžadovat tzv. zpětné převzetí řízení řidičem) a běžná manuálně řízená vozidla, chodci a ostatní účastníci silničního provozu, jako motocyklisté, cyklisté atd. Dle výzkumníků bude muset být řada otázek souvisejících s bezpečností dopravy v období smíšené dopravy řešena až v praxi, například vývojem nových technologií, zavedením nových pravidel a nových předpisů. Se smíšenou dopravou souvisí tzv. zpětné převzetí kontroly řidičem v kritické situaci. Zde vystupuje otázka, jaké jsou reálné možnosti řidiče pohotově zasáhnout v okamžiku, kdy systém hlásí ukončení autonomního módu a žádá, aby řidič převzal zpět kontrolu nad vozidlem. Mimo výše uvedené je nejčastěji upozorňováno na následující rizika:

• Zvýšení celkových nákladů. Vyžaduje nové technologie a služby v oblasti vozidel i infrastruktury.
• Bezpečnost a ochrana soukromí. Může dojít k zneužití pro trestnou činnost, k zneužití informací (hacking); funkce jako GPS a sdílení dat, vyvolávají obavy o ochranu soukromí.
• Zvýšení intenzity dopravy a zvýšení externích nákladů. Zvýšením pohodlí a cenové dostupnosti mohou autonomní vozidla vyvolat zvýšení intenzity dopravy a s tím souvisejících nákladů (parkování, dopravní nehody a znečištění).
• Vznik nových rizik. Nové technologie přinášejí nová rizika selhání těchto technologií.
• Snížení zaměstnanosti a podnikatelské činnosti. Snížení počtu pracovních míst na pozicích řidičů.
• Otázky sociální spravedlnosti. Může mít nespravedlivé dopady, například snížením pohodlí a bezpečnosti ostatních módů dopravy.
• Nevhodné plánování. Zaměření na autonomní technologie může odradit od finančně efektivnějších řešení, jako jsou podpora chůze a chodců, zkvalitnění přechodů atd.

Tato rizika jsou však spojena s fází zavádění autonomních vozidel do provozu. Konečná vize přináší řadu přínosů. Obecně jsou za hlavní přínosy pokládány:

• Snížení stresu řidiče. Snižuje stres z jízdy, řidiči mají prostor odpočívat a pracovat na cestách.
• Snížení nákladů na řidiče. Snižuje náklady na placené řidiče taxislužeb a jiné komerční dopravy.
• Mobilita pro ne-řidiče. Poskytuje nezávislost v mobilitě pro ne-řidiče, snižuje jejich závislost na přepravě aktivními řidiči.
• Zvýšení bezpečnosti. Snižuje řadu běžných rizik vedoucích k dopravním kolizím a s tím související náklady na jejich řešení a náklady na pojistné.
• Zvýšení kapacity silnic, snížení nákladů. Umožňuje „platooning“ (skupiny vozidel jedoucí těsně vedle sebe), užší jízdní pruhy a omezení zastavovaní před křižovatkami, čímž snižuje dopravní zácpy a náklady na silnicích.
• Efektivnější parkování, snížení nákladů. Umožňuje odvoz cestujících a samostatné hledání parkovacích stání, čímž zvýší pohodlí řidičů a sníží celkové náklady na parkování.
• Efektivnější využití palivových zdrojů a snížení emisí.
• Podpora sdílení vozidel. Usnadňuje pronájem vozidel nahrazující osobní vlastnictví vozidla, čímž lze dosáhnout dalších úspor.

Největší pozitivní očekávání jsou však v současné fázi vývoje vkládány do zvýšení bezpečnosti ve smyslu minimalizace dopravní nehodovosti. Jaké budou konečné přínosy zavádění autonomních vozidel v horizontu 5, 10 či 30 let odhalí až budoucnost. Obdobně to, zda s novou technologií společnost zaznamená i nějaké ztráty.