Pod souslovím samořídící či autonomní vozidla si leckdo představí osobní automobily. Ostatně především na ně se zaměřuje mediální pozornost. Zejména s nimi jsou spojovány přísliby bezpečnější, efektivnější a pohodlnější dopravy.

Osobní automobil je nicméně jen jeden z celé řady dopravních prostředků, kde bychom mohli očekávat technologie autonomního řízení. V dnešní době například představuje autopilot kontrolující jak samotný let, ale v případě potřeby i vzlet a přistání, zcela běžnou součást vojenské i civilní letecké dopravy. A to po desítky let. První zcela autonomní let mezi oběma břehy Atlantiku přitom proběhl již v roce 1947.

S autonomním řízením dopravy má rovněž zkušenost stále větší počet osob hluboko pod obvyklou letovou výškou. Od roku 1981 funguje plně autonomní linka metra v japonském Kobe. Loni už obsluhovaly linky autonomně řízeného metra 42 měst v 19 zemích po celém světě. Jen v dánské Kodani dopraví tamní autonomní linka po síti o délce 21 km každou hodinu na 12 tisíc cestujících. Jízdní řád pak dodržuje v úctyhodných 98,7 % případů. 

Autonomně řízené metro není jen přesné, ale i důvěryhodné. Alespoň tedy ve srovnání s jinými dopravními prostředky pohledem respondentů. Například pouze 30 % dotázaných obyvatel ČR bylo v průzkumu veřejného mínění znepokojeno scénářem zavedení „autonomního metra“, zatímco v případě autonomní nákladní dopravy to bylo 60 %.

Konvoj elektronicky spřažených nákladních vozidel (foto: Scania)

Nákladní doprava přitom představuje oblast autonomního řízení s potenciálem dynamického rozvoje. Slibuje být efektivnější alternativou k současnému systému nákladní dopravy, ale rovněž šetrnější k životnímu prostředí. Efektivita zde neznamená jen nižší spotřebu paliva, ale i prostředek k řešení přetrvávajícího nedostatku pracovníků v oblasti přepravy (například skrze platooning).

Rozdílná míra obav a přijatelnosti autonomního řízení v různých scénářích (nákladní automobil versus metro) přitom může sloužit jako dobré vodítko při zavádění systémů autonomního řízení do praxe. Pozitivní zkušenost z prostředí, které je lidmi pociťováno jako bezpečné, může usnadnit společenské přijetí autonomního řízení na úrovni osobních automobilů. Pociťované obavy by přitom měly být zohledněny při úpravě legislativy, která dosud nasazení autonomních vozidel, například těch nákladních, do běžného provozu brání.