Projekt Google Self-Driving Car

Sebastian Thrun s vozidlem Stanley v závodu DARPA Grand Challenge (foto: Stanford)

Začátek 21. století přinesl zásadní impulz pro rozvoj autonomních vozidel. S těmi se sice experimentovalo již v padesátých a šedesátých letech předešlého století, ale byla to až soutěž DARPA Grand Challenge, která dala vzniknout skutečně použitelné technologii. První ročník tohoto závodu autonomních vozidel konaný v roce 2004, který podnítil univerzitní týmy nejprestižnějších univerzit k zájmu o technologii autonomního řízení, sice neměl žádného vítěze, ale hned druhý ročník konaný o rok později ovládl tým Stanfordovy univerzity s vozidlem Stanley, jehož hlavním konstruktérem byl inženýr Sebastian Thrun. Na soutěži se mimo jiné potkal s velice nadaným studentem Anthonym Levandowskim, který se podílel na vývoji autonomního motocyklu Ghostrider v konkurenčním týmu. Ačkoli se motocykl ukázal jako nepříliš šťastné řešení pro složitý terén, talent mladého studenta byl evidentní, proto s ním Thrun začal úžeji spolupracovat na systému VueTool určeného pro mapování. Systém byl natolik úspěšný, že si v roce 2007 Thruna, Levandowského a celý jejich vývojový tým najal Google, aby vytvořili Google Street View, což položilo budoucí základy pro vývoj autonomního vozidla. Ve stejný rok se zároveň konal třetí ročník soutěže pod změněným názvem DARPA Urban Challenge, který odrážel změnu programu, neboť se tentokrát soutěžilo v městském prostředí. Tým Sebastiana Thruna tentokrát skončil druhý, neboť soutěž ovládlo družstvo, v němž působil Chris Urmson.

Pribot neboli autonomní Toyota Prius sestrojená Anthonym Levandowskim (foto: Google)

Společně s prací na mapovacím projektu pro Google si Levandowski založil firmu 510 Systems, která navrhla mapovací zařízení, jež bylo následně v projektu používáno, a firmu Anthony's Robots, pod jejíž hlavičkou postavil autonomní vůz nazvaný Pribot na základě vozidla Toyota Prius. Začátkem roku 2008 totiž Thruna a Levandowského oslovila produkce televizní stanice Discovery Channel, zda by pro jejich pořad Prototype this! sestrojili autonomní vůz a absolvovali s ním jízdu v běžném provozu. Jakožto již zaměstnanci Googlu tuto žádost odmítli z důvodu obavy z možné nehody, nicméně Levandowski dostal volnou ruku, aby se zúčastnil na vlastní zodpovědnost bez vazby na Google. Proto založil firmu Anthony's Robots. A již 8. září 2008 v 7.30 ráno vyrazil autonomní Pribot bez kohokoli na palubě za policejního doprovodu na 25minutovou jízdu ze San Francisca přes most Bay Bridge na uměle postavený ostrov Treasure Island na půli cesty do Oaklandu, kam s jedním drobným zaškobrtnutím při sjezdu z mostu úspěšně dopravil pizzu, čímž se stal prvním autonomním vozidlem na veřejných komunikacích.

Pribot dokázal, že autonomní vozidla jsou životaschopná, i když před sebou mají ještě velice dlouhou cestu, proto v lednu roku 2009 byli Thrun a Levandowski Googlem pověřeni, aby začali pracovat na vývoji autonomního vozidla v rámci projektu interně nazvaného Chauffer, k němuž se přidává i Chris Urmson. Projekt Chauffer probíhal bezmála dva roky v naprostém utajení, o jeho existenci se veřejnost dozvěděla až 9. října 2010. Motivací během vývoje bylo absolvovat v autonomním režimu 100 mil (cca 161 kilometrů) v běžném provozu bez zásahu do řízení ze strany bezpečnostního řidiče na celkem 10 vybraných úsecích. Tento úkol byl interně označován jako Výzva 1000+ mil, přičemž první z úseků autonomní Toyota Prius úspěšně zdolal v prosinci roku 2009, zbytek úseků pokořil během následujících devíti měsíců, tedy předtím, než byl projekt odtajněn.

Waymo

V prosinci roku 2016 se z projektu Google Self-Driving Car označovaného jako Chauffer stalo Waymo, přičemž nový název má symbolizovat proměnu a nový směr v mobilitě, neboť vychází z anglické věty „A new way forward in mobility". Jinak řečeno, od vývoje technologie samotné se pozornost začala přesouvat k její aplikaci. Začátky však společnost neměla nikterak jednoduché. Ještě před založením, v lednu 2016, opustil firmu Anthony Levandowski, aby si založil vlastní podnik Otto. V jeho rámci se soustředil na vývoj systému autonomního řízení pro nákladní vozidla. Kromě vlastních znalostí a dovedností si však odnesl i 9 GB dat, jež byly majetkem Googlu. V červenci 2016 koupila firmu Otto společnost Uber, která záhy představila vlastní LiDAR, který byl až podezřele podobný LiDARu, jenž vyvinul Google. Následně Waymo podalo žalobu na společnost Uber za krádež obchodního tajemství a porušení patentu. V roce 2018 se Uber s Waymem mimosoudně vyrovnává částkou 245 milionů dolarů a zárukou, že z informací, které vynesl Levandowski, nic nepoužije. Spor nicméně nadále přetrvával a až v letošním roce vyústil k odsouzení Levandowského na 18 měsíců ve vězení za krádež obchodního tajemství.

Nákladní vozidlo Peterbilt se systémem autonomního řízení firmy Waymo (foto: Waymo)

Oddělením od mateřského Googlu umožnilo plné soustředění na poslání firmy, tedy rozvoj autonomní mobility s cílem zvýšit bezpečnost silničního provozu. Systém autonomního řízení získal pojmenování Waymo Driver a přízvizko „nejzkušenější řidič". Aby tomu tak skutečně mohlo být, muselo se Waymo maximálně soustředit na testování tohoto systému v reálných podmnínkách. Od roku 2011 si Google pronajímá prostory na bývalé letecké základně Castle v Kalifornii, kde vybudoval vlastní testovací polygon. Zároveň svá vozidla testuje v běžném provozu v několika státech Spojených států ve více než dvacítce měst. V Kalifornii v Silicon Valley operuje flotila autonomních vozidel v oblasti Mountain View v okolí ústředí Googlu. Protože je Kalifornie poměrně slunečným státem se stabilním počasím, bylo možné spatřit autonomní vozy firmy Waymo například i na Floridě, která je sice také slunečná, ale v hurikánové sezóně i poměrně dost deštivá. To velmi dobře prověřilo senzory i software autonomních vozidel. Díky přívětivým legislativním podmínkám státu Arizona provozuje Waymo ve městě Phoenix již od roku 2017 autonomní taxislužbu. Tu zpočátku mohli využívat jen pečlivě vybraní jedinci v rámci programu Early Rider, kteří byli vázáni striktní mlčenlivostí. S přibývajícími zkušenostmi se služba rozrůstala, načež o rok později, v prosinci 2018, získala služba název Waymo One a otevřela se dalším zájemcům, byť stále se závazkem mlčenlivosti. V tomtéž roce autonomní vozy oslavily 10 milionů mil (16 milionů kilometrů) strávených na veřejných komunikacích. Tato hodnota byla zdvojnásobena na začátku letošního roku. Kromě toho probíhají i neustálé testy ve virtuálním prostředí, kde simulovaná autonomní vozidla absolvovala již několik miliard kilometrů. K zásadnímu přelomu pak došlo v říjnu letošního roku, kdy byla služba Waymo One zpřístupněna nejširší veřejnosti. Zároveň je postupně navyšován počet vozidel, v nichž není za volantem přítomen bezpečnostní řidič.

V březnu letošního roku byla navíc představena nová odnož nazvaná Waymo Via, která se soustřeďuje na autonomní nákladní vozidla. Flotila firmy Waymo se proto rozrostla i o nákladní vozy výrobce Peterbilt. Jejich testování se taktéž neomezuje jenom na jeden stát, ke spatření jsou například v Texasu či Novém Mexiku. Současná pandemie jasně ukazuje na důležitost logistiky, proto Waymo očekává další růst aktivit v oblasti autonomních nákladních vozidel. Může si to dovolit, neboť úspěšně získává další investice i od nových investorů.

Vozový park

Za více než dekádu vývoje autonomních vozidel se v rámci projektu Google Self-Driving Car a následně Waymo využívalo několik modelů vozidel. Tím prvním byla Toyota Prius, která se původně využívala pro vývoj Street View. V počátcích projektu bylo zakoupeno 100 vozů této značky, které byly následně vybaveny mapovacím zařízením. Program autonomních vozidel běžel zpočátku v utajeném režimu a zahrnoval šest Toyot Prius, Audi TT ve spolupráci se Stanfordovou univerzitou a tři automobily Lexus RX450h. První licence pro provoz autonomních vozidel byla vydána v Nevadě, ke které se postupně připojila Florida, Kalifornie a další státy. V roce 2013 vznikl specializovaný vůz Firefly, který firma postavila cíleně jako autonomní vůz, jehož podoba byla podřízena faktu, že vůz neměl žádný volant ani pedály. Ten byl posléze v letech 2015 až 2017 testován na veřejných komunikacích. V říjnu 2015 během jízdy na veřejných komunikacích v texaském Austinu seděl ve vozidle slepý Steve Mahan. Jeden z vozů Firefly je dnes k vidění v technickém Deutsches Museum v Mnichově.

V květnu roku 2016 bylo oznámeno partnerství se skupinou Fiat Chrysler Automobiles (FCA), díky čemuž se vozový park rozšířil o model Chrysler Pacifica Hybrid. V roce 2017 vlastnila společnost 600 těchto vozů, o rok později se Waymo s FCA dohodlo na dodání dalších Pacific, a to až v počtu 62 tisíc kusů. V letošním roce došlo k prohloubení spolupráce s koncernem FCA, neboť technologie firmy Waymo bude integrována do dalších typů vozidel italsko-amerického výrobce. Prozatím byla potvrzena konverze dodávkového vozu RAM ProMaster (amerikanizovaný Fiat Ducato). V roce 2018 Waymo uzavřelo dohodu s automobilkou Jaguar Land Rover, od níž získává elektromobily Jaguar I-PACE. Další partnerství má Waymo s aliancí Renault-Nissan-Mitsubishi a od léta letošního roku též se švédskou automobilkou Volvo. V tomto případě se očekává, že technologie autonomního řízení firmy Waymo se stane základem pro vozidla autonomní taxislužby, kterou Volvo plánuje. Prozatím nejnovější spoluprácí je dohoda Wayma s německým výrobcem nákladních vozidel Daimler. Ten pro amerického vývojáře na míru upraví nákladní vozy Freightliner Cascadia, aby byla snazší zástavba autonomní technologie. Nadále si však budou konkurovat, neboť Daimler na autonomním řízením spolupracuje s firmou Torc.

Autonomní Toyota Prius firmy Google během předváděcích jízd (foto: Google)

Ve flotile firmy Google a posléze Waymo se objevila též SUV Lexus RX450h (foto: Google)

Autonomní vůz Firefly byl v provozu testován v letech 2015 až 2017 (foto: Waymo)

Autonomní vozy Chrysler Pacifica absolvovaly jízdy na Floridě v období dešťů (foto: Waymo)

Zatím nejnovějším přírůstkem ve flotile firmy Waymo je elektrický Jaguar I-PACE (foto: Waymo)