Dobrý den, jsem moc rád, že jste přijal naše pozvání k rozhovoru. Mohl byste se, prosím, na začátek našim čtenářům představit?
Rád. Jsme startup Vanilla Robotics a pracujeme na platformě pro autonomní řízení, kterou momentálně nasazujeme do malého rozvážkového vozítka „Vanilla Mini Pod” a do plnohodnotného „lidského” robotaxi „Vanilla Pod”. Naším cílem je dostat autonomní řízení doslova do ulic. Ale i zpřímočařit cestu k jeho využití na masové úrovni, ne jen pro velké sklady nebo průmyslovou výrobu. Ve Vanille jsme dva zakladatelé: Tomáš Krivda a já. Máme kolem sebe tým dalších šikovných lidí, na některé z nich ještě určitě přijde řeč.

Mohl byste přiblížit, co stálo za ideou založit firmu vyvíjející autonomní vozidla?
Ta myšlenka je dobrých pět, šest let stará. Tomáš si o víkendech začal stavět robota, ve kterém zkombinoval LiDAR z robotického vysavače a tělo zametače od Kärchera. Cílem byl autonomní čistič ulic, ze kterého se postupně vyvinulo doručovací vozítko.
Impuls věnovat se vývoji autonomních vozidel naplno přišel začátkem roku 2021, když si nás do svého hardwarového akcelerátoru vybral PrusaLab. Celá oblast autonomního řízení má podle nás velkou budoucnost. Zároveň cítíme, že i jako malý startup z pražských Holešovic dokážeme přinést inovaci a přístupy, které tu autonomní budoucnost výrazně přiblíží.

Pověděl byste více o firmě Vanilla Robotics?
Jsme hodně mladý startup. Těžíme ze zkušeností ze softwarového vývoje nejrůznějších AI a machine learning řešení, zpravidla pro kalifornské startupy. Snažíme se o jednoduchý přístup ke složitým věcem, zbytečně nekomplikujeme a nezvyšujeme komplexitu, kde to není potřeba – takový programátorský vanilla přístup. Díky tomu dokážeme v minimu lidí rychle nasadit novou technologii, která zlepšuje chování vozítka a zároveň snižuje náklady na hardwarové vybavení. Přiznávám, není to vždy tak úplně jednoduché, nicméně o to vždy usilujeme.

Vizualizace autonomního doručovacího vozidla Vanilla Mini Pod (foto: Vanilla Robotics)

Vizualizace autonomního doručovacího vozidla Vanilla Mini Pod (foto: Vanilla Robotics)

Můžete podrobněji představit technická řešení vozidel?
Mini Pod je elektrický podvozek o velikosti půl metru na metr, na kterém je postavený box na přepravu. Zjednodušeně řečeno. Máme variantu s náhonem všech čtyř kol i s natáčením všech čtyř kol. U Mini Podu si naprostou většinu věci vyrábíme sami, a to včetně baterií – to nám dovoluje držet naše specifikace, například 10hodinový provoz, nosnost 25 kg, rychlost mezi 5-10 km/h. Senzory používáme Intel RealSense, pro benchmark a testování pak i LiDAR od Velodyne. Pro předlokalizaci v mapě máme GPS RTK. V podvozku testujeme více variant Nvidia Jetson. Připojení pak přes wifi a 5G.
Pod je koncepčně podobný. Jde o kupovaný elektrický podvozek, který rozšiřujeme na velikost dva krát čtyři metry. Má motor v každém kole, všechna kola jsou natáčecí, má vlastní baterii s dojezdem 110 km. Na podvozek přijde karoserie asi dva metry vysoká se sezením pro čtyři osoby – tu momentálně vyvíjíme s designovým studiem PROTOTYPUM a stavět ve finální podobě začínáme na jaře 2022. Logika a senzory budou téměř komplet kopírovat stav na Mini Podu.

Jaké máte plány se svými autonomními vozidly?
Na rok 2022 máme předdomluvené pilotní nasazení Mini Poda v několika různých odvětvích. Plán ale je nesejít z cesty doručování po chodníku – ostré nasazení alespoň v menší lokalitě je jeden z hlavních cílů roku. U velkého Poda budeme spokojení, když se nám podaří jeden ze dvou předslíbených pilotů. A když se nám podaří začít práci i na druhé variantě pracovně nazvané „alzabox na kolečkách”.

Setkali jste se během práce na autonomním vozidle s něčím, co vás vyloženě překvapilo?
Přestože jde o velmi komplexní problém, většina lidí samořídící se vozítko považuje za samozřejmost. Takže ho nikdo neoslavuje jako velký technologický přelom, ani se neptá, jak je to celé vůbec možné. Jedinou výjimkou jsou lidé, kteří se pokouší o to samé.
A pak další dvě překvapení. První, že hardwarový vývoj je výrazně delší, než jsme čekali, a to ani nemluvím o náročnosti převedení prototypu do výrobku pro ostré nasazení. Druhé, že ve vývoji autonomie jde dojít poměrně daleko i ve dvou lidech za jedním stolem v dílně v pražských Holešovicích.

Zmínil jste studio PROTOTYPUM, jak probíhá spolupráce s těmito designéry?
Můžeme posoudit dva typy spolupráce. Mini Pod nám navrhuje průmyslový designér z Bratislavy a řešíme všechny výrobní a konstrukční detaily spolu, jakoby v rámci interního týmu. Iterace technologií výroby provádíme vlastními silami.
Velký Pod má na starosti studio PROTOTYPUM a dostáváme od něj větší servis, než jsme vůbec čekali. Řeší za nás kromě designu i celou konstrukci a mechanické prvky. Nedokážu to bohužel popsat tak, aby to nevypadalo jako vychvalování. Ale jsme opravdu spokojeni s jejich komplexním přístupem, komunikací i týmem, který pro nás vytvořili. S Martinem Hřebenem, který je náš hlavní kontakt, máme mezi sebou dobře nastavené mantinely, kterou část práce má kdo na starosti. Díky tomu necháváme na straně PROTOTYPUM hodně zodpovědnosti a důvěry, přitom to neovlivňuje náš „core” vývoj.

Vizualizace autonomního doručovacího vozidla Vanilla Mini Pod (foto: Vanilla Robotics)

Podvozek prototypu autonomního doručovacího vozidla Vanilla Mini Pod během zkoušek (foto: Vanilla Robotics)

Patří podle Vás autonomním vozidlům budoucnost?
Patří. A má to jednoduchý důvod. Je to pohodlnější. Už jen stačí, aby si na to lidi zvykli. Ta zvykací doba ale podle mě bude ještě hodně dlouhá.

V čem spatřujete hlavní přínos autonomních vozidel?
Rozdělil bych ty přínosy na dva. Prvním je jejich nezbytnost. Už teď chybí řidiči kamionů. A pravděpodobně nám za chvíli dojdou i kurýři ve městech. Soudím čistě podle toho, o kolik více nakupujeme na eshopech a kolik lidí teprve pohodlnost eshopů objeví a nakupovat začne.
Druhým je jejich „dominance” nad člověkem. Dokážou se třeba při výjezdu z křižovatky koukat zároveň doleva, doprava, dopředu, dozadu, běžnou kamerou, termokamerou, a nedejbože i komunikovat s ostatními auty. Stále ještě existují krajní případy, kdy budou takové autonomní systémy ztracené. Ale to je podle mě jen otázkou času, než si projdou dostatečným množstvím podobných situací, aby se je naučili zvládat.

Vizualizace autonomního vozidla Vanilla Pod (foto: PROTOTYPUM)

Co je z Vašeho pohledu jejich největším problémem či výzvou?
Že jim nevidíte do „hlavy”. Nevíte proč a jak se rozhodnou. Což pro člověka může být složité. Doporučil bych film AlphaGo, kde počítač hraje hru Go a udělá tah, který by člověka nikdy nenapadl. Přesto právě ten „nelidský” tah vyhrál celou hru.

Jakou pozici má z Vašeho pohledu Česká republika z hlediska autonomní mobility?
Moje subjektivní bublina ukazuje na dobrou pozici. Objektivně to ale nedokážu posoudit. Přijde mi, že hodně vývoje je zatím schovaného a není tolik vidět. A zároveň my sami jsme poznali spoustu lidí, kteří se autonomní mobilitě z nejrůznějších hledisek věnují.

Sledujete dění kolem autonomních vozidel v zahraničí?
Sledujeme, a docela napjatě. Jak po technologické, tak po legislativní stránce. Největším naším oblíbencem je Zoox, to je náš benchmark pro vývoj velkého Vanilla Podu.

Jaká jsou dle Vás hlavní technologická odvětví související (nejen) s dopravou, jež budou v nadcházejících letech nabývat na důležitosti?
Kyber bezpečnost. Jde čistě o můj soukromý názor. Myslím si, že s vývojem tolika nových technologií bude oproti nim fokus na kyber bezpečnost zaostávat a postupně dojdeme do stavu, kdy získá ohromnou důležitost. On totiž bude rozdíl, když vám vir smaže data z počítače, versus když poplete systémy stovek aut, která ráno míří po D1 na Prahu.

Pokud byste měl dát radu člověku, například studentovi, který má zájem o kariéru spojenou s autonomními vozidly, na co by se měl zaměřit?
Nedokážu mu poradit, jestli se má zaměřit na vývoj senzorů, na práci se softwarem a strojovým učením anebo na zapojení autonomních vozidel do městské infrastruktury. Myslím, že potřeba bude hodně lidí v hodně oborech. Poradil bych mu ale to, co bych poradil svému mladšímu já. Najdi si profesora, kterému můžeš pomáhat na jeho projektu, přihlaš se do akcelerátoru, najdi si stáž v oboru… a získej praktické zkušenosti z praxe, dokončuj projekty, iteruj, zkoušej věci, které „nejdou”, buď proaktivní.

To jsou bezesporu cenné rady z praxe. Ještě jednou děkuji za rozhovor a těším se na pilotní testování v roce 2022!