Dobrý den, je nám ctí, že jste přijal pozvání k rozhovoru o takto fascinujícím tématu, kterým jsou autonomní zemědělské stroje. Můžete se, prosím, na začátek našim čtenářům představit?
Mé jméno je Milan Kroulík. Působím na Katedře zemědělských strojů Technické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. Svou kariéru jsem se zemědělskou univerzitou spojil již před nějakými 23 lety, a již v podstatě od počátku se věnuji problematice precizního zemědělství. V té době se do popředí dostával pojem precizní zemědělství a postupně jsem zažil jak jeho rozmach, tak i určité zklamání z některých neuskutečněných vizí. V poslední době zase naopak vidíme, jak zájem o precizní zemědělství narůstá s technickým pokrokem, takže můžeme sledovat, jak se uplatňují myšlenky, které vznikaly již před lety, avšak nebylo pro ně tehdy to správné technické zázemí, aby se mohly realizovat. Nové technologie a robotizace v posledních letech posouvají myšlenku precizního zemědělství o notný kus dále, díky čemuž se nám otevírají úplně nové možnosti a směry, ale také přichází nové výzvy.

Podílí se přímo Vaše pracoviště na vývoji autonomních zemědělských strojů?
Ano, realizujeme v tomto směru vlastní výzkum a zároveň je dnes kladen důraz na to, aby řada těchto projektů byla koncipována tak, že jsou do nich zapojeny výrobní firmy a zemědělské podniky, a tedy měly aplikační potenciál. Tudíž nemalý díl našich projektů je propojený právě s technologií robotického zemědělství, technologií Smart Farming, nebo zemědělstvím 4.0, kde se podílíme na vývoji robotických systémů, případně jejich aplikací jako je autonomní řízení či autonomní ovládání. Při Technické fakultě rovněž působí robotický tým, který se primárně zabývá polní robotikou a vývojem robotů. Také tu vzniklo pracoviště ProLab, které se mimo jiné věnuje vývoji vlastních bezpilotních prostředků. V rámci fakulty se tak věnujme jak pozemním, tak i leteckým robotickým nosičům a platformám.

Co přesně si můžeme představit pod pojmem precizní zemědělství?
Myšlenka precizního zemědělství vychází ze staršího sloganu „dělat věci přesným způsobem, ve správný čas na správném místě“, což v sobě zahrnuje přístup k pozemku ne jako k uniformnímu prostředí, ale naopak jako k prostředí, které se vyznačuje variabilitou, ať už přirozenou, která vychází z historického vývoje a uspořádání krajiny, tak i variabilitou vytvářenou působením člověka, například spojováním pozemků a různými zásahy do krajiny. Rovněž půda patří k velice variabilnímu prostředí, navíc je vše doplněno rázem krajiny, složitostí, členitostí a expozicí vůči světovým stranám. Také jsme a stále budeme závislí na počasí, může nás překvapit a připravit různé scénáře. Takže myšlenka precizního zemědělství vychází ze snahy reagovat na aktuální stav, případně na stav daný variabilitou pozemku a různorodostí prostředí, a adekvátním způsobem zasahovat tam, kde je potřeba, kde se zásah vyplatí více, a na druhou stranu třeba omezit intenzitu na plochách, kde jsou dlouhodobě slabší výnosy. Případně může jít o snahu o jakési vyrovnání, uniformitu, srovnání podmínek na jednu úroveň, takže se optimalizují vstupy s cílem sjednotit prostředí pozemku. Takto bych shrnul základní myšlenku precizního zemědělství.

Zmínil jste i koncept Smart Farming potažmo zemědělství 4.0, jak se liší od precizního zemědělství?

Jedná se o další vývojový stupeň, který je úzce spojen především s rozvojem výpočetní techniky, senzoriky, autonomie, bezdrátové komunikace, zpracování dat a práce s nimi. Díky těmto technologiím se precizní zemědělství posunulo ke Smart Farmingu, případně se používá také termín zemědělství 4.0. Občas se objevuje už i pojem zemědělství 5.0. I když samozřejmě i v precizním zemědělství byla práce s daty nezbytná a jejich získávání klíčové, ve Smart Farmingu se ale už počítá s nástupem autonomních funkcí, využití umělé inteligence, nových výrobních procesů jako je 3D tisk anebo bezdrátovou komunikací. Díky autonomii můžeme také sledovat větší posun od reálného světa do virtuálního prostředí, ve kterém se provádí plánování a rozhodování.

Robot, zkonstruovaný robotickým týmem, který je určen pro robotické soutěže. Získané poznatky a zkušenosti se následně uplatní v reálných aplikacích. Menší robot muže být následně nasazen ke sběru dat (foto: archiv Milan Kroulík)

Přestavba svahové sekačky Spider 3 na robotickou platformu, která se realizuje na pracovišti, určenou pro sběr dat a polní práce (foto: archiv Milan Kroulík)
 

Co je hlavní motivací pro zavádění autonomních strojů v zemědělství?
Zemědělství se v současné době potýká s řadou problémů. Pokud si chceme udržet současnou úroveň našeho blahobytu, která do jisté míry souvisí s dostupností potravin, levnými potravinami, tak výkonnost zemědělství je klíčová. Doposud se po společenských změnách jako je růst populace podařilo výkonnost zemědělství udržet především díky výkonné technice, avšak dnes stojíme opět před dalším takovým rozhodováním. Tentokrát jde o nátlak ze strany veřejnosti, státní správy a legislativy, kde je tlak na omezování energetických a materiálových vstupů, snižování produkce skleníkových plynů, vznikají návrhy na výrazné omezení použití pesticidů. Takže tu jsou mnohdy protichůdné požadavky s ohledem na zajištění produkce kvalitních potravin v dostatečném objemu. A pak také se zemědělství musí potýkat s úbytkem pracovníků a jejich stářím. Průměrný věk lidí pracujících v zemědělském sektoru je řekněme 50 let, takže řada z nich už uvažuje o ukončení své kariéry, a to bez toho, aniž bychom za ně měli nějakou náhradu, což je další důvod pro zavádění autonomních strojů. V neposlední řadě je lze využít i pro činnosti, které jsou rutinní, namáhavé, někdy třeba i nebezpečné.
Od robotických systémů se také očekává možnost vysoce selektivního přístupu. Uvádí se, že v současnosti, když probíhá sklizeň, jen něco mezi 20 a 30 procenty produkce splňuje požadavky na sklizňovou kvalitu. Stroje by toto číslo mohly zásadně navýšit. Dalším přínosem je možnost pracovat nepřetržitě. V řadě případů je dokonce lepší pracovat v nočních hodinách, ať už z hlediska výhodnějších povětrnostních podmínek, případně zajištění aktuálnosti zásahu. Mnohdy rozhodují minuty nebo hodiny, aby nevznikl nějaký nežádoucí stav, například rozvoj chorob nebo škůdců. Takže celodenní či celotýdenní práce je záležitostí robotů, které mohou reagovat na situaci, kdy vzniká rizikový stav, což stroj může vidět a bezprostředně na něj reagovat.
Toto jsou tedy klasické vize nasazení robotů, nepřetržitá práce nebo práce dle potřeby. Navíc stroje můžou pracovat velice cíleně, tedy ne už v měřítku třeba části pozemku, ale na úrovni jednotlivých rostlin, případně částí rostlin. Takže je tu směr precizace operací směrem k cíleným aplikacím, což je jeden z hlavních důvodů, proč autonomie nastupuje. Je to podpořeno i tím, že dnes je zemědělská technika na špici, co se týče technologií, takže zemědělské stroje rozhodně nepatří na chvost, naopak jsou v popředí technického vývoje, uplatnění a provozu. Toto je zároveň také jedna z motivací, jak přilákat mladší lidi, pro něž bude mít tento obor smysl a budou tak nakloněni se podílet na jeho činnosti.

Jaké konkrétní aplikace autonomních strojů v zemědělství existují?
My na Katedře zemědělských strojů se zabýváme především polní výrobou. Nicméně v rámci zemědělství se robotika a automatizace uplatňuje ve všech oborech, od polní výroby po živočišnou výrobu, skladování, úpravu plodin, konzervaci, tam všude jsou prvky autonomie. Kdybychom šli na úplný začátek, tak takovým výrazným impulzem pro uplatnění a vůbec znovuoživení precizního zemědělství bylo zavedení přesných navigací a autonomních navigací, které přebíraly v první řadě funkci řízení takového stroje. Dnes jsme v tomto směru na úrovni přesnosti v řádech milimetrů. Takže tato funkce autonomních navigací a řízení po pozemku byla prvním krokem. K tomu se samozřejmě začaly přidávat další autonomní funkce ovládání strojů, například secích strojů, postřikovačů, rozmetadel. Dále se jednalo třeba o autonomní funkce spojené s otáčením na konci pozemku, opětovné najíždění. Dnes s uplatněním senzorů máme možnost okamžitého zpracování dat, takže můžeme uplatňovat variabilní aplikace řízení dávek a podobně. Optimalizací operací spojených s automatizací je pochopitelně celá řada. Pakliže bychom se posunuli na úroveň robotiky, tak dnes jsou provozovány stroje, které mají již zabudovanou částečnou inteligenci, dokážou rozpoznávat jednotlivé rostliny, dokážou reagovat na přítomnost plevele, škůdců, jsou asistencí řidiče, který v tuto chvíli plní funkci dohledu či dozoru nad správnou činností stroje.
A v neposlední řadě bude mít robotika uplatnění u plodin nebo provozů, které mají vysoký podíl lidské práce, takže řada systémů se vyvíjí do ovocnictví, zelinářství, vinařství, chmelařství a podobně. V tomto kontextu se hovoří o takzvané soft robotice, kde se sleduje například přítlačná síla na uchopovačích, aby nedošlo k poškození sklízených plodů, například malin či jiného ovoce. Produkce ovoce a zeleniny je nicméně stále výrazně závislá na lidské práci, ve většině případů ji zajišťují zahraniční pracovníci, pro něž se jedná o sezónní činnost. Zájem ale polevuje, protože tito lidé mají snahu hledat práci v jiném odvětví, zároveň v současnosti ve spojitosti s covidem čelíme nedostatku těchto pracovníků. Takže poptávka po robotech je zde velká. Možným dalším směrem, jak tuto situaci řešit, je přizpůsobit techniku pěstování sklizňovým strojům. Například můžeme pěstovat plodiny na speciálních konstrukcích, v halách, sklenících, vyvýšených konstrukcích a podobně. Tedy přizpůsobit provoz robotům. Není možné předpokládat například současnou plantáž jahod, kterou robot sám sklidí. Podobně citlivě je samozřejmě potřeba přistupovat ke zvířatům a jejich tkáním, aby jim stroje neublížily.

V rámci živočišné výroby nalezneme jaké aplikace?
Živočišná výroba má oproti té polní několik výhod, především jsou v ní jasně definované prostory, kde se takový stroj může pohybovat. Ačkoli se o robotizaci v této sféře mluví méně, setkáme se tam s ní prakticky na každém kroku. Typickým příkladem jsou dojicí roboty, které zajišťují bezobslužné dojení krav, další roboty zajišťují chod a provoz stáje co se týče odklizu mrvy a zavážení krmiva. Samotná zvířata mají obojky nebo čipy, které je jasně identifikují na základě dat, která se odesílají, a chovatelé tak mohou sledovat zdravotní stav zvířat, jejich aktivitu, říji, blížící se porod, jsou optimalizovány krmné dávky na základě užitkovosti. Takže v rámci živočišné výroby je propojení s moderními technologiemi ještě mnohem detailnější a živočišná výroba je v tomto směru napřed a má obrovský potenciál.

První zkoušky modelu sklizňové hlavy jablek určené pro plánovaný robotizovaný sad (foto: archiv Milan Kroulík)

Robotická platforma Robotti, provozovaná na našich polích společností Leading Farmers CZ, a.s. (foto: archiv Milan Kroulík)

S jakými výzvami se v současnosti autonomní zemědělská technika potýká?
V celé řadě věcí jsme teprve na začátku, takže mnoho problémů bude teprve vyvstávat v průběhu toho, jak budeme jednotlivé technologie uplatňovat. Ale již dnes se poukazuje na to, že na příchod autonomie se musíme připravit, protože robotizace nebude pro každého. Dnes třeba firmy, které nabízejí polní roboty, si své zákazníky vybírají, protože jim je jasné, že bude potřeba přizpůsobit nikoli robota farmě, ale naopak farmu robotovi. Vezměme si jenom, jak zajistit přepravu robota na pozemek a z pozemku. Pokud bude jezdit autonomně, jak pozemek předem připravit. Kdo bude zajišťovat odvoz materiálu nebo naopak doplňování materiálu. Budou potřeba manipulační plochy, s tím se pojí optimalizace tvaru pozemků, kde bude plánováno otáčení, s tím vyvstane mnohem více kancelářské práce, přípravných prací v kanceláři. Pak jsou tu formy energie jako elektrický pohon, otázka spalovacích motorů a jejich budoucnosti je dnes velmi diskutované téma. Zároveň obtížně zajistíme činnost jedním univerzálním strojem. Tématem je výkonnost techniky, kde už dnes existují limity, které naráží na některá fyzikální omezení, ať už jde o možnost přenosu síly na podložku, průjezdnost cest, nosnost půdy a podobně. Takže vznikají i vize malých robotů pracujících v rojích, stejně tak strojů o rozměrech a výkonech dnešních traktorů. Výrazným prvkem, se kterým bude do budoucna třeba počítat, je kontrola práce těchto strojů. Dnes tuto roli vykonává člověk, který sleduje, zda stroj pracuje, i když se jedná o autonomní stroj, stále tam je tento dozor v podobě člověka, jenž kontroluje činnost, zda například nedochází k ucpávání trysek, zda je plynulý průtok materiálu a podobně. To samozřejmě lze řešit senzorikou, ale stále tu bude potřeba taková data zpracovávat a vyhodnocovat. Dneska se spoléháme na GPS navigaci, ale to je především pasivní zdroj informací, který nám dává informaci o tom, kde se stroj nachází, kde je jeho poloha. Ale pokud bude takový stroj autonomní, pak musí nějakým způsobem vnímat své okolí, reagovat na něj, rozpoznávat překážky, bude muset řešit například riziko oslnění senzoru. Veškeré možnosti závad a problémů dnes asi ani nedokážeme vyjmenovat.
A pak se samozřejmě řeší legislativní omezení práce robota. Kdo bude zodpovídat za jeho činnost a případné chyby. Přicházejí k nám pochopitelně informace o různých nehodách, závadách a selháních, což se dalo očekávat. Jednak je tu například riziko poškození některých plodin nebo konstrukcí, pak komplikace vznikající spoluprací člověka a robota. V neposlední řadě i otázky spojené se samotným provozem. V případě robotů, které u nás dnes již pracují, je požadavek jasný – oplocení pozemku nebo jiná mechanická bariéra, případě dozor nad tímto robotem, což je z našeho pohledu užitečné, protože tím získáváme nedocenitelná data, na druhou stranu tím ten robot trochu pozbývá na významu nebo smyslu. Takže legislativní vymezení a definování činností robotů bude klíčové pro jejich provoz.

Můžete povědět více o aktivitách kolem autonomních zemědělských strojů v České republice?
Jednak se řeší projekty, kde se staví autonomní vozidla, tahače, traktory, nosiče, jednak jsou zde již první stroje, které dokážou pracovat autonomně. Je to zejména dánský nosič Robotti firmy Agrointelli, který je díky firmě Leading Farmers nasazen na českých polích, kde seje a zakládá porosty. Následně provádí meziřádkovou kultivaci. Toto jsou výkonnější stroje větších rozměrů. Potom tu jsou pro různé speciální provozy jako jsou šlechtitelé, zelináři nebo školkařství menší roboty společnosti Naio, kterou zastupuje firma Agri Precision. To jsou dva konkrétní příklady. Máme tu i spoustu startupů, které se zaměřují ne přímo na stavbu robotů, ale například na systémy pro rozpoznávání plevelných rostlin, poškození rostlin, jejich chorob, což jsou aplikace, které posléze bude možné integrovat do autonomních nosičů. Takže ano, v našich podmínkách už pracují první roboty ve zkušebním režimu a představují nástup další generace strojů.

Stavbě robota předchází výkresová dokumentace a modelování. Plánovaná podoba nyní nově stavěného pásového polního robota (foto: archiv Milan Kroulík)

Kdo je dnes ve vývoji autonomních zemědělských strojů na špici?
Bezpochyby to jsou velké společnosti vyrábějící zemědělskou techniku. Jmenovat bychom mohli třeba John Deere, Case iH, New Holland, Class, Kubota a další a další. Je to zkrátka celosvětová záležitost, a to jsem rozhodně nejmenoval všechny. Firem působících v této sféře jsou desítky. Každá z nich se nějakým způsobem podílí na vývoji ať už autonomních strojů, tahačů nebo nosičů, a své koncepce průběžně představují na výstavách a dalších podobných akcích. A pak tu jsou samozřejmě i již zmíněné menší startupy. Ty se častokrát zabývají řekněme menšími projekty, jako je autonomní řízení nebo třeba monitoring porostu. Takže vývoj probíhá na všech úrovních, a to celosvětově. Intenzita vývoje se pochopitelně odvíjí od možností firem, ale jak jsem uvedl, jednoznačně dominují velcí hráči, kteří v autonomii vidí jasný směr. Kromě ní se zabývají také například alternativními pohony jako jsou elektromotory a podobně.

Jak podle Vás vypadá nejpravděpodobnější scénář vývoje autonomie v zemědělství v příštích letech?
Jako nejpravděpodobnější scénář se mi jeví nasazení kooperativních robotů, kdy na pozemku bude pracovat skupina strojů zajišťujících mechanizovanou práci pod vedením a dozorem jednoho pracovníka. Případně půjde o asistenční roboty, které budou dovážet nebo navážet materiál, odvážet produkci a podobně, budou pracovat v součinnosti s lidmi a budou reagovat na jejich příkazy. Toto budeme moct sledovat třeba v ovocnářství, kde bude sklizeň ovoce spojená s autonomním odvozem kontejnerů. Takže moje představa či vize je právě zajištění práce robota v součinnosti s pracovníkem, který bude zajišťovat stejnou práci nebo podobnou práci, případně budou pracovat ve vzájemné součinnosti.

Pokud byste měl dát radu člověku, například studentovi, který má zájem potenciálně se v oblasti robotizace zemědělství pohybovat, na co by se měl zaměřit?
Jakožto vzdělávací instituce se samozřejmě snažíme reagovat na požadavky dané vývojovým směrem, a proto jsme zařadili do studijního oboru nové předměty, stejně tak vznikají nové obory. Zrovna v tuto chvíli jednáme o vzniku nového oboru, který se bude zaměřovat a cílit právě na nástup těchto technologií. Pokud bych měl jmenovat konkrétní předměty, tak sám zajišťuji výuku předmětu precizní zemědělství, máme také výuku bioinformatiky, to znamená zpracování dat, protože data jako taková jsou klíčová pro uplatnění těchto technologií. Máme také předměty jako polní robotika, mechanizace v zemědělství, trendy v zemědělské technice, řídicí a informační technologie v zemědělské technice. Toto jsou předměty nabízené naší fakultou, vznikají ale také obory a předměty, které jdou napříč fakultami a katedrami, jež se zaměřují na stránku ekonomickou a agronomickou, protože bez tohoto základu není možné technická řešení uplatňovat. Takže jako univerzita pokrýváme vše od teoretických základů a praxe až po specializace právě třeba z pohledu zavádění nových elektronických prvků do zemědělství. Ukazuje se, že míra zavádění těchto pokročilých prvků do zemědělství je výrazným způsobem ovlivněna úrovní vzdělání lidí pracujících v tomto sektoru, takže pokud chceme tento směr podpořit, musíme reagovat vhodným výukovým programem.
Zároveň bych dodal, že spolupracujeme i s lidmi, kteří nikdy nebyli zemědělstvím dotčeni, a přesto spolupráce s nimi dává obrovský smysl. Možná i díky tomu, že nejsou zatíženi mnohdy konzervativními názory ze sféry zemědělství. Takže nemusí být nutně překážka, pokud se člověk pohybuje v oborech mimo něj. Často jsme řešili velice zajímavé situace, které vyvstaly právě ze spolupráce s lidmi mimo obor, a mnohdy to jsou velice konstruktivní nápady a řešení. Poptávka roste například po GIS specialistech a programátorech.

Sledujete i dění v oblasti autonomních silničních vozidel?
Rozhodně, protože silniční vozidla jsou stejně jako zemědělské autonomní stroje vybavena podobnými prvky jako je senzorová technika, umělá inteligence a podobně. A koneckonců i zemědělská technika samotná se pohybuje na veřejných komunikacích, takže ani prvky bezpečnosti v tomto ohledu nelze podcenit. Dnes se zemědělské stroje jako například traktory pohybují mnohem vyšší rychlostí, než bývalo zvykem, není problém dosáhnout rychlosti 40 km/h, s tím, že tato souprava může vážit několik desítek tun. Takže samotný provoz zemědělské techniky probíhá a bude probíhat i na veřejných komunikacích, když potřebuje přejíždět mezi jednotlivými místy. A v zemědělství je taktéž nemalý podíl automobilové dopravy v podobě převozu materiálu a produktů, takže i autonomní silniční doprava je pro nás relevantní a inspirativní.

Patří podle Vás autonomním vozidlům budoucnost?
Určitě. Konkrétně v zemědělství, jak jsem zmínil, sledujeme úbytek pracovníků, což je nesporný fakt, takže nasazení techniky je nevyhnutelné. I když může jít třeba jen o sezónní nasazení, kdy je nedostatek pracovníků extrémní.
A co se týče autonomních silničních vozidel, potenciál je tam nesporný. Vývoj jde stále dopředu, ale těžko říct, jestli se těchto vozidel dočkáme za pět nebo deset let. Bude to patrně postupné zavádění, možná jsme teď ve fázi určitého nadšení, které může přejít v určitý útlum nebo zklamání. Ale zase s novými technologiemi budou přicházet řešení, která techniku posunou dále k reálnému uplatnění. Když sleduji dění kolem nás, jako je neustálý rozvoj senzoriky, umělé inteligence, neuronových sítí, budování 5G sítí, které mají podpořit datový přenos, rozvoj autonomie, to vše nasvědčuje tomu, že postupně dojdeme až k oněm plně autonomním dopravním prostředkům.

Práci v terénu a na poli předchází příprava dat. Terminál traktoru s aplikační mapou (foto: archiv Milan Kroulík)

Díky telematice jsme neustále ve spojení s technikou (foto: archiv Milan Kroulík)

Jaká jsou dle Vás hlavní technologická odvětví související (nejen) s dopravou, jež budou v nadcházejících letech nabývat na důležitosti?
Protože sami pracujeme na konstrukci polních robotů, tak vidím budoucnost určitě tam. Velkým přínosem pro zemědělství je využití družicových dat, ať už obrazových nebo radarových. Takže kosmické technologie a vývoj v této oblasti hraje v zemědělství velkou roli z hlediska sběru a zpracování dat. Obrovská výzva leží ve správné interpretaci dat, protože jak jsem říkal, v zemědělství se pohybujeme v prostředí, které je natolik variabilní a specifické, že může v jakýkoli okamžik dojít ke změně podmínek, na něž je potřeba reagovat, což nemusí být jednoduché. Nejdůležitější však je, aby se data vůbec sbírala, protože bez nich jen těžko zohledníme onu variabilitu pozemku. Takže pokud hledáme cesty, jak zlepšit situaci, třeba najít úspory pro opatření, tak data o půdě, výživě, růstu rostlin, plevelech a škůdcích a možností cíleného zásahu jsou nepostradatelná. Systematický sběr a vyhodnocování dat například pomocí metod umělé inteligence umožní dosažení agronomicky použitelných metod.
S tím také souvisí důležitost telematiky a přenosu dat. Díky těmto technologiím máme možnost vzdáleného přístupu k zemědělské technice, jednak z pohledu dozoru, tak také aktivního vstupu do její činnosti, k jejímu nastavení. Občas se proto užívá označení kancelářské hospodaření. Máme totiž možnost přímo z kanceláře sledovat fungování techniky a například optimalizovat její provoz, měnit parametry na základě jejího aktuálního stavu, přenášet informace, optimalizovat trasy pojezdu, připravovat podklady, následně je odesílat do terminálu traktorů, a to vše bez fyzické návštěvy stroje. V důsledku toho odpadá náročnost požadavků na řidiče, který díky tomu nemusí mít takové znalosti a schopnosti. Dochází totiž k přenosu větší odpovědnosti na vedoucího pracovníka a ulehčení práce řidiči. Předem takto můžeme nachystat podklady pro stroj, který si pak sám autonomně načítá data spojená s požadavky na operace na daném pozemku. Objevují se dokonce firmy, které zemědělským podnikům nabízejí formou služby zpracování dat a vypracování takovýchto podkladů. V době covidu nám telematické systémy umožnily provádět celou řadu činností, aniž bychom fyzicky navštívili daný stroj. Z povahy těchto činností se začínáme stále více pohybovat v prediktivní sféře, což je nejmarkantnější hlavně z hlediska servisu. Neustále nám přichází data ze stroje, takže pokud obdržíme nějakou chybovou hlášku či informaci o nestandardním stavu, s využitím databáze můžeme predikovat další vývoj situace a včas na ni reagovat. Protože chybová hláška by mohla později přerůst v závažnější poruchu, je tato schopnost predikce velice přínosná. Zkrátka díky ní předejdeme závažnějším potížím, ušetříme náklady i čas, protože technik již bude vědět, na co se připravit, a optimalizujeme celkovou činnost provozu.
Jak jsem rovněž zmínil, jsou tu snahy podpořené legislativními opatřeními, které usilují o omezení využití různých hnojiv, snižování energetických vstupů, takže abychom pod tímto tlakem zajistili konkurenceschopnost a požadovanou produkci potravin, tak je zkrátka zapotřebí přijít s technologiemi, které dokážou data sbírat, třídit a vhodně je interpretovat pro cílené zásahy. Také samozřejmě na významu bude nabývat fotovoltaika, která se bude snažit přispět k soběstačnosti strojů co se týče zdroje energie. Abychom se ale zcela neodtrhli a neoddálili principům a vazbám na úrovni živých organismů, důležité bude prohlubování porozumění rostlinám a živočichům.

Mockrát děkuji za úžasné povídání, dozvěděl jsem se množství opravdu zcela nových informací. Zároveň přeji, ať se Vám daří robotizaci zemědělství nadále rozvíjet.