Minulý týden (8. března) se nejen u nás tradičně slavil Mezinárodní den žen, který má připomínat především solidaritu žen a jejich boj za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. O měsíc dříve si velká část světa již po osmé připomněla mnohem mladší, ale pro téma tohoto článku důležitý den, totiž Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Tento svátek vyhlásilo v roce 2015 Valné shromáždění OSN s cílem připomenout zásadní úlohu žen ve vědeckém světě a podpořit jejich zapojení do výzkumné činnosti. Generální tajemník OSN António Guterres loni u této příležitosti uvedl, že „je čas uznat, že více diverzity znamená více inovací“. Ve stejném duchu klade i Evropská unie již několik let velký důraz na sledování principu genderové rovnosti ve všech společenských oblastech. Zprávy a doporučení vydané v posledních několika letech (a to nejen pod záštitou EU) se zabývají rovnými příležitostmi mužů a žen také v oblasti dopravy. Jaká je tedy situace žen v dopravním sektoru a specificky v oblasti nových dopravních technologií? A měli bychom tedy i zde usilovat o vyrovnanější zastoupení žen? Relevance zabývat se genderovou tematikou v této oblasti nemusí být na první pohled patrná. Doprava obecně byla a stále je spíše mužským odvětvím již z povahy a typu profesí a rozhodně není genderově neutrální. Proč tedy vynakládat energii do zvyšování podílu žen zastoupených v tomto sektoru, které se zdá mnohým příliš uměle nastolené a proti „zdravému rozumu“? 

Není nad to, když o autonomních vozidlech vypráví člověk, který se na jejich vývoji přímo podílí. Tato perspektiva totiž poskytuje zasvěcený vhled i do těch nejmenších zákoutí světa autonomního řízení, jež občas zůstávají nepovšimnuty. Udělalo nám proto obrovskou radost, když se s námi o své zkušenosti podělil jeden ze softwarových inženýrů, který působil ve firmách Autonomous Intelligent Driving a Argo AI, pan Luboš Sitarčík.

Na Technické univerzitě v Liberci byl v uplynulých čtyřech letech řešen projekt nazvaný Modulární platforma pro autonomní podvozky specializovaných elektrovozidel pro dopravu nákladu a zařízení, reg. č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_025/0007293. O tomto projektu a autonomních vozidlech obecně jsme si proto popovídali s členy jeho řešitelského týmu, jehož vedoucím je pan doc. Michal Petrů.

Autonomní mobilita je velice komplexní obor. Vyžaduje si totiž nejen mimořádné technické dovednosti inženýrů a nadčasové uvažování ze strany tvůrců legislativy, ale také kreativitu a odvahu podnikatelů pustit se do revolučních věcí. Je nám proto obrovskou ctí, že naše pozvání k rozhovoru přijal úspěšný podnikatel, filantrop, ústecký patriot a dlouholetý propagátor autonomní mobility, pan Martin Hausenblas.

Směřování technologického vývoje již několik desetiletí určuje relativně malá oblast v Kalifornii známá jako Silicon Valley, jež se také stala místem zrodu moderních autonomních vozidel. O tajemství úspěchu „křemíkového údolí“ a autonomních vozidlech si s námi povídal jeden z největších znalců těchto témat, pan Mario Herger.

Na Vysoké škole ekonomické v Praze v nedávné době vzniklo pracoviště nazvané Prague Data Ethics Lab, jež se mimo jiné věnuje autonomním vozidlům. Popovídali jsme si proto s vedoucím této laboratoře, kterým je pan Richard Novák.

Jakkoli se může Česká republika zdát malou zemí, dějí se tu velké věci. Obzvláště to platí v oblasti robotiky, kde patříme k velmocem, v ústraní nezůstává ani vývoj autonomního řízení. O své mimořádně zasvěcené vhledy do problematiky vývoje autonomních vozidel se s námi tentokrát podělil vedoucí vývoje autonomie americké firmy ISEE, pan Michal Čáp.

Autonomní a robotické prostředky jsou mimořádně cenné i ve vojenství, kde v této oblasti probíhá značné množství výzkumu a vývoje. Aktivní je v této sféře také Česká republika, například díky činnostem brněnské Univerzity obrany, kde funguje Katedra vojenské robotiky. O fascinující vhledy do zákoutí vývoje autonomních a robotických prostředků pro vojenské využití si s námi tentokrát povídal vedoucí Katedry vojenské robotiky, pan Jan Mazal.